Každé dlouhodobé asymetrické polohování dítěte, ať už v náruči, postýlce nebo v kočárku, stejně jako předčasné nošení ve svislé poloze či posazování, může ohrozit dětskou páteř rozvojem kojenecké skoliózy, lordózy nebo kyfózy, které se projevují vychýlením osy páteře do strany, dopředu nebo dozadu.
Právě předčasné posazování v náruči nebo na předložce často vyústí do problémů s bederní páteří. Teprve až začne dítě lézt a plazit se, začne si posilovat zádové svaly, které pak v přirozeném postupu vzpřimování v posledních měsících prvního roku života mohou už udržet páteř v ose. Do té doby je naprosto nevhodné zádíčka dítěte přetěžovat svislou polohou!
NEDOPORUČUJE SE!
- Chování dítěte na předloktí se záklonem či rotací hlavy a těla.
- Chování dítěte ve svislé poloze (aspoň do 9. měsíce).
- Při trvale jednostranném nošení dítěte, které vyřazuje přilehlou ručku z aktivního pohybu, riskujeme preferenci volné končetiny nezávisle na vrozeném praváctví či leváctví.
Při držení dítěte ve „vyvýšeném klubíčku“ je nutno dbát na to, aby ruce i nohy dítěte spočívaly uvolněně před jeho tělíčkem a hlavička byla pohodlně opřená pod klíční kostí rodiče. Svým úchopem nabízíme dítěti pohodlný uvolněný polosed jako v křesílku s opřenou hlavou a končetinami.
Dbáme na to, abychom nadměrným tlakem nedostali dítě do sedu a nevychylovali mu tělíčko mimo osu hlavy. Nos, brada a stydká spona musí být v ose, kterou zajišťujeme dlaní volné ruky pod zadečkem. Výhody při držení v „bočním klubíčku“ jsou celkem obdobné jako u vyvýšeného klubíčka - pohodlí, končetiny před tělíčkem, osa hlavy a trupu, zajištěná hlavička proti záklonu vysoce zdviženým loktem do tanečního postoje. Doporučuje se nacvičovat před zrcadlem.
POKLÁDÁNÍ DÍTĚTE Z „TYGŘÍKA“ NA PODLOŽKU
Dítě držené v „tygříkovi“ zachytíme nosnou - v tomto případě - pravou rukou. Levou ruku položíme na hlavičku dítěte a předloktím jistíme záda. Dítě přiblížíme k podložce a pokládáme je přes bok na záda. Pravou ruku uvolníme z držení stehen a jistíme levou paži dítěte. Levou rukou stále držíme hlavičku a předloktím doprovázíme položení pravé paže dítěte.
Nakonec opatrně vytahujeme ruku zpoza záhlaví dítěte. Je dobré se techniku pokládání z „tygříka“ přímo na podložku naučit - vždy provádíme všechny přehmaty pomalu, klidně a šetrně.
KLOKÁNEK
Dítě se v této pozici drží obličejem dolů na pravé ruce a zadečkem je opíráme o naše břicho v oblasti žaludku. Je podobná jako u klokánka v kapse matky. Do této polohy dostaneme dítě buď „nabalením“, nebo z klubíčka.
Používáme u nejmenších dětí pouze v nezbytném případě a jenom na malou chvíli - při mytí zadečku, omývání obličeje nebo krátkém přenesení z místa na místo, když potřebujeme jednu ruku volnou. Běžně lze „klokánka“ používat od třetího měsíce, do té doby dáváme přednost „tygříkovi“.
1. Pravou rukou zachytíme trup dítěte z levé strany.
2, 3. Levou ruku podsuneme pod pravou paži dítěte až k hlavičce, kterou zachytíme do dlaně a dítě otočíme přes levý bok do náruče do polohy klokánka.
4. Narovnáme se a zadeček dítěte posuneme do oblasti našeho žaludku. Jednoduchým způsobem můžeme přesunout dítě v pozici „klokánka“ na druhou ruku.
TYGŘÍK
Pozice, kdy dítě položíme na své předloktí obličejem dolů, jako když tygr leží na větvi stromu, je výbornou polohou nejen k nesení dítěte v náruči na jedné ruce, ale i k polohování dítěte, masírování bříška, ke cvičení na posilování zádových svalů, k podpoře rozumového vývoje (dítě dobře sleduje okolí), k umývání zadečku i k odříhnutí.
Do polohy tygříka dítě nejlépe pokládáme z výchozí polohy „vyvýšeného klubíčka“, kdy je hlavička stulená pod levou klíční kostí matky a její pravá ruka plošně podkládá zadeček.
1. Z vyvýšeného klubíčka do pozice tygříka přehmátneme tak, že pravou rukou pevně zachytíme zadeček, levé předloktí uvolníme z objímání dítěte.
2, 3. Rukou proklouzneme mezi levou ručkou a hlavičkou šikmo přes tělíčko a uchopíme pravé stehno dítěte.
4. Poté se předkloníme a váhu dítěte přeneseme zcela na levé předloktí. Pravou ruku můžeme vsunout mezi dolní končetiny až po hrudníček dítěte, nadzvednout je a levou ruku pod dítě lépe srovnat. Konečná poloha vypadá tak, že hrudníček dítěte spočívá na našem levém předloktí a pravé stehno dítěte přitahujeme pod bříško. Pravou rukou upravíme levé stehno dítěte tak, aby bylo pod bříškem rovnoběžně s pravým.
Dítě v náruči neleží vodorovně, ale zadečkem níže, než je hlavička. Při správně provedeném úchopu by nemělo dojít k zaklonění hlavy. Tato poloha je velmi pohodlná pro rodiče i dítě, kterému je navíc nesmírně prospěšná. Ani při úbytku sil rodiče nebo dítěte nedochází k závažnějším chybám.
